„…Končí nejkrutější století lidských dějin, v němž nelze ani přibližně odhadnout miliony obětí válek pustošících celé národy. Nicméně nejděsivější násilí tohoto století nepřinesly a nepřinášejí války. Největší násilí, které způsobilo více obětí a které soustavně ničí daleko více životů, pochází z ekonomiky, – a abychom byli přesnější, – z ekonomiky neoliberálního trhu, z jeho organizace a skutečného působení…

Oficiální statistiky prokazují, že denně umírá ve světě hladem 35.000 dětí a asi stejně dospělých. To znamená, že naše hospodářství je organizováno tak, že produkuje více než 70.000 mrtvých denně. Ještě nikdy neexistovala válka, jejíž krutost by dosáhla takovýchto rozměrů. A statistiky rostou a rok od roku stále více lidí trpí stále větší chudobou. Podle oficiální zprávy OSN o vývoji lidstva z roku 1996 nejvýznamnějším znakem dnešní světové ekonomiky je rostoucí koncentrace bohatství ve stále méně zemích, a i v těchto zemích v rukou stále menšího počtu lidí. Podle údajů z roku 1996 jen 20 % obyvatel Země spotřebovává 85 % bohatství, kdežto pro 80 % lidí zůstává k dispozici zbylých 15 %.“ ( Co chudí říkají církvi, vydalo studijní středisko „Christianisme i Justicia“ jezuitské společnosti Society of Jesus of Catalunya, autorem je José M. Castillio, 1998?)

„Tvrdí–li církev, že na zemi zastupuje Kristy a jeho evangelium, – co k tomu chce říci? A hlavně, – co chce dělat? To jsou otázky směřující …především od chudých k církvi. Otázka po vztahu chudých tohoto světa a církve není pouze jednou z mnohých. Ale je to vůbec nejnaléhavější a nejhlubší problém dotírající na církev a tím i na všechny křesťany.“ (Co chudí říkají církvi, José M. Castillio)